č. 93/1952 Zb.
[zrušené č. 62/1961 Zb.]
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 30. prosince 1952
o náhradách příslušejících soudcům z lidu.
Vláda republiky Československé nařizuje v dohodě s jednotnou odborovou organisací podle § 30 odst. 3 a § 31 odst. 3 zákona č. 66/1952 Sb., o organisaci soudů:
§ 1.
(1) Soudcům z lidu, kteří jsou v pracovním poměru, poskytuje náhradu za mzdu, která jim ušla výkonem soudcovské funkce, zaměstnavatel; náhradu za mzdu, která soudcům z lidu ušla výkonem jiné činnosti, s touto funkcí souvisící (dále jen „jiná činnost“), poskytuje stát.
(2) Náhrada za mzdu se poskytuje ve výši průměrného výdělku dosaženého v posledním mzdovém zúčtovacím období.
§ 2.
(1) Soudcům z lidu, kteří nejsou v pracovním poměru, poskytuje na jejich žádost náhradu za předvídaný ušlý výdělek (zvýšené vydání) stát.
(2) Náhrada činí 15,- Kčs za každou započatou hodinu, nejvýše však 120,- Kčs za celý den.
§ 3.
(1) Soudci z lidu (§ 1), kterým bylo poskytnuto pracovní volno k výkonu soudcovské funkce nebo jiné činnosti, zůstávají bez přerušení povinně pojištěni jako zaměstnanci a nesmějí být z pojištění odhlášeni.
(2) Náhrady za ušlou mzdu jsou započitatelné do vyměřovacího základu pro dávky národního nemocenského pojištění, jakož i pro dávky z důchodového zabezpečení.
§ 4.
Náhrady za ušlou mzdu vyplácí soudcům z lidu jejich zaměstnavatel. Částku, kterou zaměstnavatel vyplatil na náhradě za mzdu ušlou výkonem jiné činnosti, jakož i příslušnou část pojistného, je soudní správa povinna zaměstnavateli uhradit.
§ 5.
Nárok na náhrady, které je povinen poskytovat stát, je třeba uplatnit vždy do 15 dnů po skončení výkonu soudcovské funkce nebo jiné činnosti; o tomto nároku rozhoduje orgán soudní správy, který byl tím pověřen; proti jeho rozhodnutí není opravného prostředku.
§ 6.
Vládní nařízení č. 25/1949 Sb., o náhradách příslušejících soudcům z lidu, se zrušuje.
§ 7.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede je ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem financí.
Zápotocký v. r.
Dr. Rais v. r.
