č. 87/1947 Zb.
ZÁKON
ze dne 9. května 1947
o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST I.
Účel a prostředky.
§ 1.
(1) Aby se mohl uskutečniti dvouletý hospodářský plán, provede se národní mobilisace pracovních sil.
(2)
K provedení národní mobilisace pracovních sil mají sloužiti tato opatření:
a) ekonomické hospodaření pracovní silou;
b) začlenění osob práce schopných a dosud nepracujících do práce;
c) přechod osob, které mohou býti postrádány na dosavadních pracovních místech, do oborů, kde jich je naléhavě třeba;
d) návrat odborně vyškolených nebo vycvičených pracovních sil do původního povolání;
e) zvýšení počtu žen výdělečně pracujících;
f) začlenění osob se sníženou pracovní schopností do práce;
g) zvýšení pracovní výkonnosti a kázně.
(3) Národní mobilisace pracovních sil se provede především podle zásady dobrovolnosti. Nedosáhne-li se ekonomickým hospodařením pracovní silou, dobrovolným začleněním, jakož i dobrovolným přemístěním zaměstnanců potřebného počtu pracovních sil pro splnění dvouletého hospodářského plánu, provedou se přemisťování zaměstnanců a jiná opatření podle tohoto zákona.
§ 2.
Vláda určí vládním nařízením po slyšení jednotné odborové organisace a příslušných ústředních hospodářských organisací a pro Slovensko též po vyjádření sboru pověřenců zásady a postup použití prostředků k provedení mobilisace pracovních sil a stanoví zejména, ze kterých hospodářských oborů a v jakém počtu mají býti přebytečné a postradatelné pracovní síly uvolněny a ve kterých odvětvích mají býti umístěny, jakož i do kterých oborů (povolání) se mají vrátiti osoby, které jsou v nich odborně vyškoleny nebo vycvičeny. Stejně určí vláda vládním nařízením pořadí důležitosti hospodářských odvětví pro umístění pracovních sil dobrovolně se přihlásivších nebo uvolněných.
ČÁST II.
Ekonomické hospodaření pracovní silou.
§ 3.
Povinnosti zaměstnavatelů.
(1)
Zaměstnavatelé jsou povinni
a) využít co nejlépe pracovní síly, vzdělání a odborných znalostí svých zaměstnanců, dbajíce sociálně-politických, zdravotních a bezpečnostních předpisů,
b) organisovati práci tak, aby s vynaložením nejmenšího množství práce bylo dosaženo největšího a nejlepšího podnikového výsledku.
(2) Zaměstnavatelé smějí zaměstnávati jen takový počet zaměstnanců, který jest při plném využití pracovní doby a plném výkonu zaměstnanců nezbytně nutný ke splnění pracovních úkolů, zejména úkolů, uložených jejich podniku, závodu nebo zařízení (v dalším zkráceně „podnik“) na podkladě dvouletého hospodářského plánu.
(3) Zaměstnává-li podnik větší počet zaměstnanců než je odůvodněno podle odstavců 1 a 2, jest zaměstnavatel povinen omeziti počet zaměstnanců na míru odůvodněnou podle těchto ustanovení. K tomu účelu je povinen zrušiti pracovní poměry přebytečných zaměstnanců podle ustanovení §§ 9 a 10.
(4) Ministr sociální péče může v dohodě s příslušnými ministry vyhlásiti v Úředním listě, buď všeobecně nebo pro jednotlivá odvětví (činnosti), že zaměstnavatelé jsou povinni vést řádnou evidenci svých zaměstnanců a…
