č. 57/1950 Zb.
[zrušené č. 68/1979 Zb.]
ZÁKON
ze dne 18. května 1950
o úpravě podnikání v silniční dopravě.
Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:
§ 1.
Úvodní ustanovení.
(1) Plánovaný rozvoj československého hospodářství vyžaduje silniční dopravu hospodárnou a nerušenou; stát proto silniční dopravu řídí a upravuje a její druhy významné pro potřeby lidu provozuje prostřednictvím podniků k tomu určených.
(2) Rozsah silniční dopravy se stanoví jednotným hospodářským plánem.
§ 2.
Oprávnění k dopravnímu podnikání.
(1)
Provozovati silniční dopravu jako podnik pro obecné dopravní potřeby (dále jen „dopravní podnikání“) jsou oprávněny jen
a) národní podnik pro silniční dopravu na území celého státu;
b) komunální podniky ve své zájmové oblasti bez povolení, mimo tuto oblast zpravidla na povolení.
(2) Povolení podle odstavce 1 písm. b) uděluje krajský, po případě okresní národní výbor; má-li doprava přesahovati obvod jednoho kraje, uděluje povolení ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra nebo krajský národní výbor jimi zmocněný. V povolení mohou báti stanoveny podmínky.
(3) Zájmovou oblast [odstavec 1 písm. b)] tvoří území příslušné obce a ony části území sousedních obcí, které vytvářejí jednotnou sídelní nebo hospodářskou oblast; vymezuje ji příslušný krajský národní výbor. Zásady pro koordinaci dopravy v zájmové oblasti mezi národním podnikem pro silniční dopravu a komunálními podniky stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 3.
Povinnosti při dopravním podnikání.
(1) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání nemohou odmítnouti dopravu, jsou-li splněny podmínky příslušných řádů [odstavec 2 písm. b)], je-li doprava možná jejich provozními zařízeními, není-li zakázána právními předpisy nebo opatřeními veřejných orgánů a nebrání-li dopravě okolnosti, které podnik nemohl odvrátiti ani zdolati (dopravní povinnost).
(2)
Dále jsou tyto podniky povinny zejména:
a) provozovati dopravu pravidelnou bez přerušení, leč by při dopravě byla ohrožena bezpečnost silničního provozu, života a zdraví dopravovaných osob nebo bezpečnost dopravovaných věcí;
b) prováděti dopravu osob a věcí podle stanovených podmínek (řádů);
c) sestaviti tarify a říditi se přitom stanovenými podmínkami [písm. b)] a sazbami, které vydává a vyhlašuje v příslušném úředním listě ministerstvo dopravy podle předpisů o plánování a tvorbě cen; z tarifů musí býti zřejmé podmínky pro dopravu, jakož i podmínky pro určení výše jízdného a dopravného;
d) sestaviti pro pravidelnou dopravu osob jízdní řád, dbáti při tom v mezích technické a hospodářské účelnosti potřeb veřejnosti a dodržovati jízdní řád v rámci bezpečnosti dopravy; uživatelé dopravy nemají však nárok na náhradu škody, která jim snad vzejde z nedodržení jízdního řádu.
(3) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání mohou provozovati dopravu společně s podnikem jiné dopravy než silniční podle jednotných podmínek a tarifů; ministerstvo dopravy, a to pokud jde o komunální podniky, v dohodě s ministerstvem vnitra, po případě krajský národní výbor jimi zmocněný mohou jim to uložiti. Při tom je možno se…
