č. 5/1948 Zb.
MÍROVÁ SMLOUVA S ITALIÍ.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!
DR. EDVARD BENEŠ, PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,
VŠEM, KTEŘÍ TENTO LIST ČÍSTI NEBO ČTOUCE SLYŠETI BUDOU, POZDRAVENÍ.
JMÉNEM SPOJENÝCH A PŘIDRUŽENÝCH MOCNOSTÍ A ITÁLIE
BYLA SJEDNÁNA V PAŘÍŽI DNE 10. ÚNORA 1947 TATO MÍROVÁ SMLOUVA:
(Překlad.)
Mírová smlouva s Italií.
Svaz sovětských socialistických republik, Spojené království Velké Britannie a Severního Irska, Spojené státy americké, Čína, Francie, Australie, Belgie, Běloruská sovětská socialistická republika, Brazilie, Kanada, Československo, Ethiopie, Řecko, Indie, Holandsko, Nový Zéland, Polsko, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Jihoafrická Unie a Lidová federativní republika Jugoslavie, označované dále jako „mocnosti spojené a sdružené“, s jedné strany
a Italie se strany druhé,
hledíce k tomu, že Italie za fašistického režimu se stala s Německem a Japonskem jednou ze smluvních stran paktu tří, podnikla útočnou válku a tím vyvolala válečný stav se všemi mocnostmi spojenými a sdruženými a s jinými Spojenými národy, a nese svůj podíl odpovědnosti za tuto válku, a
že následkem vítězství spojeneckých armád a za pomoci demokratických živlů italského lidu byl fašistický režim v Italii svržen 25. července 1943, a že Italie, která se bezpodmínečně vzdala, podepsala 3. a 29. září téhož roku podmínky příměří, a
že po řečeném příměří italské ozbrojené síly a to jak vládní tak i hnutí odporu, se činně zúčastnily války proti Německu a že Italie vyhlásila válku Německu dnem 13. října 1943 a tím se stala spolubojovníkem ve válce proti Německu, a
že spojené a sdružené mocnosti a Italie si přejí uzavříti mírovou smlouvu, která podle zásad spravedlnosti upraví ještě nevyřešené otázky podávající se z událostí shora uvedených a vytvoří základ přátelských styků mezi nimi, umožňujíc tak spojeným a sdruženým mocnostem podporovati žádost Italie o její přijetí za člena Spojených národů a také o její přístup ke každé dohodě, sjednané pod záštitou Spojených národů,
se proto rozhodly prohlásiti zakončení válečného stavu a sjednati k tomu cíli tuto mírovou smlouvu, a ustanovily tudíž podepsané plnomocníky, kteří, předloživše své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:
ČÁST I.
Územní klausule.
Oddíl I.
Hranice.
Článek 1.
Hranice Italie zůstanou takové, jaké byly 1. ledna 1938, se změnami uvedenými v článcích 2, 3, 4, 11 a 22. Tyto hranice jsou vyznačeny na mapách připojených k této smlouvě (příloha I). V případě neshody mezi popisem hranic v textu a mapami, bude se text považovati za autentický.
Článek 2 .
Hranice mezi Italií a Francií, tak jak byly dne 1. ledna 1938, budou upraveny takto:
1. Průsmyk Malého sv. Bernarda.
Hranice budou sledovati vodní předěl, odbočí od nynějších hranic v bodě ležícím asi 2 kilometry na severozápad od Hospice, překročí cestu asi 1 kilometr na severovýchod od Hospice a vrátí se k nynějším hranicím asi 2 kilometry na jihovýchod od Hospice.
2. Náhorní rovina Mont Cenis.
Hranice odbočí od nynějších hranic asi 3 kilometry na severozápad od vrcholku Rochemelonu, překročí cestu asi 4 kilometry na jihovýchod od Hospice a vrátí se k nynějším hranicím…
