č. 46/1947 Zb.
[zrušené č. 99/1948 Zb.]
ZÁKON
ze dne 5. března 1947
o odškodnění nemocí z povolání.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Předpisy o úrazovém pojištění platí, pokud tento zákon nestanoví jinak, obdobně také o nemocech z povolání.
§ 2.
Za nemoci z povolání se považují nemoci vypočtené v seznamu, který je přílohou tohoto zákona, pokud byly způsobeny výkonem zaměstnání v pojištěném podniku onoho druhu, který jest uveden v seznamu vedle té které nemoci z povolání.
§ 3.
(1) Kde předpisy o úrazovém pojištění mluví o tělesném zranění, rozumí se tím při nemocech z povolání onemocnění takovouto nemocí, a kde mluví o smrti nastalé z úrazu, rozumí se tím smrt způsobená touto nemocí.
(2) Jako doba úrazu platí počátek nemoci podle zákonů o nemocenském pojištění, je-li to však pro pojištěnce příznivější, nebo jde-li o osoby pro případ nemoci nepojištěné, počátek neschopnosti k výdělku podle předpisů o úrazovém pojištění.
(3) Při nemoci z povolání záleží náhrada škody pojištěných osob v důchodu, který poskytne osobě stižené nemocí z povolání počínajíc dvacátýmsedmým týdnem po počátku nemoci, po případě po počátku neschopnosti k výdělku podle předcházejícího odstavce.
(4) Nastala-li nemoc z povolání (odstavec 2) v době, kdy pojištěnec již nevykonával zaměstnání, jímž byla nemoc způsobena (§ 2), vyměří se důchod z ročního pracovního výdělku ke dni, jímž skončil skutečný výkon tohoto zaměstnání, a podle předpisů tehdy platných.
§ 4.
(1) Vyšetřující lékař je povinen oznámiti onemocnění nemocí z povolání i podezření jejího vzniku jednak nemocnému, který mu toto oznámení musí písemně potvrditi, jednak nositeli veřejnoprávního nemocenského pojištění a lékaři pověřenému živnostenskou inspekcí.
(2) Nositel veřejnoprávního nemocenského pojištění je povinen oznámiti nositeli veřejnoprávního úrazového pojištění každý případ nemoci z povolání i podezření jejího vzniku do patnácti dnů po dni, kdy se o něm dověděl.
§ 5.
(1)
Je-li zjištěno, že u pojištěnce vzniká nemoc z povolání, nebo je-li obava, že nemoc z povolání se bude opakovati nebo se zhorší, bude-li pojištěnec dále zaměstnáván v podniku (§ 2), v němž by byl vydán takovémuto nebezpečí, je nositel úrazového pojištění povinen
a) poskytnouti mu, je-li toho třeba, nemocenské ošetření, po případě
b) učiniti vhodné opatření, aby pojištěnec mohl zanechati nebezpečného zaměstnání, a podrobí-li se pojištěnec, poskytnouti mu na vyrovnání újmy na výdělku nebo jiných hospodářských škod přechodný důchod až do poloviny plného důchodu, nebo jednorázovou dávku až do výše plného důchodu za půl roku.
V pochybných případech budiž dbáno posudku ústavu pracovního lékařství.
(2) Požitek dávek uvedených v odstavci 1 se nedotýká nároku na důchod pro neschopnost k výdělku.
§ 6.
Postižený, jemuž nebylo vyměřeno odškodné z moci úřední, musí svůj nárok ohlásiti nositeli úrazového pojištění do dvou let ode dne, kdy bylo lékařem zjištěno (§ 4), že jde o nemoc z povolání (§ 2), nejpozději však do pěti let ode dne, kdy přestal skutečně pracovat v podniku uvedeném v příloze k tomuto zákonu. Pozůstalí po osobě zemřelé…
