č. 24/1958 Zb.
[zrušené č. 95/1973 Zb.]
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 12. března 1958
o Konsulární smlouvě mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou.
Dne 24. května 1957 byla v Berlíně sjednána Konsulární smlouva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou.
Národní shromáždění projevilo s Konsulární smlouvou souhlas dne 31. října 1957 a president republiky ji ratifikoval dne 7. února 1958. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 18. února 1958.
Podle svého článku 24 Konsulární smlouva nabyla účinnosti dne 18. února 1958.
České znění Konsulární smlouvy se vyhlašuje v Příloze sbírky zákonů.1)
Příloha vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 24/1958 Sb.,
o konsulární smlouvě mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou
KONSULÁRNÍ SMLOUVA
mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou
President Československé republiky a president Německé demokratické republiky, přejíce si prohloubit vztahy mezi oběma státy také v oblasti konsulárních styků, se rozhodli uzavřít tuto smlouvu.
K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
President Československé republiky
ministra zahraničních věcí Václava Davida,
president Německé demokratické republiky
náměstka předsedy ministerské rady a ministra zahraničních věcí Dr. Lothara Bolze,
kteří, vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, se dohodli takto:
I. Vysílání konsulů
Článek 1
Smluvní strany se zavazují, že budou na svém státním území vzájemně povolovat zřizování generálních konsulátů, konsulátů, vicekonsulátů a konsulárních jednatelství (dále jen „konsuláty“) a vysílání generálních konsulů, konsulů, vicekonsulů a konsulárních jednatelů (dále jen „konsulové“). Před jmenováním konsulů požádá vysílající stát stát přijímající o souhlas s jejich osobou a jejich konsulárním obvodem.
Článek 2
(1) Konsulové se ujmou své činnosti po jmenování vysílajícím státem a po udělení exequatur přijímajícím státem. V konsulském patentu musí být vyznačen jejich konsulární obvod.
(2) Orgány přijímajícího státu budou konsulům a jejich konsulárním spolupracovníkům poskytovat při jejich činnosti veškerou potřebnou pomoc.
Článek 3
(1) Činnost konsulů končí jejich odvoláním, odnětím exequatur nebo úmrtím.
(2) Při úmrtí, odvolání, přechodné nepřítomnosti nebo při jinaké překážce bránící konsulovi v činnosti smí vykonávat konsulova úřední oprávnění jeho zástupce, byla-li předtím jeho úřední vlastnost oznámena příslušnému orgánu přijímajícího státu. Zástupce, který byl pověřen přechodným vedením konsulátu, požívá všech práv, výsad a výhod, poskytnutých touto smlouvou konsulovi.
Článek 4
Sídla konsulátů, počty jejich zaměstnanců a konsulární obvody budou stanoveny dohodou smluvních stran.
II. Práva, výsady a výhody konsulů
Článek 5
(1) Přijímající stát zaručuje konsulům a jejich konsulárním spolupracovníkům nerušený výkon jejich služební činnosti.
(2) Úřední místnosti konsulátů jsou nedotknutelné. V úředních místnostech, jakož i v bytech konsulů nebudou provádět orgány…
