č. 206/1949 Zb.
NAŘÍZENÍ
ministra práce a sociální péče
ze dne 1. září 1949
o sociálním zaopatření československých občanů bydlících v cizině.
Ministr práce a sociální péče v dohodě s ministry financí a zahraničních věcí nařizuje podle § 2, odst. 2 zákona ze dne 30. června 1948, č. 174 Sb., o zrušení domovského práva:
§ 1.
(1) Československým občanům bydlícím v cizině , kteří jsou státně spolehliví a oddáni lidově demokratickému zřízení Československé republiky a kteří se ocitli pro nemoc, invaliditu, stáří nebo beze své viny z jiného důvodu v nouzi, lze poskytnout sociální zaopatření podle tohoto nařízení (v dalším jen „sociální zaopatření“), nemůže-li býti o jejich nutné zaopatření postaráno jinak.
(2)
Ze sociálního zaopatření jsou vyloučeny osoby,
1. které opustily po 5. květnu 1945 neoprávněně území Československé republiky nebo které se po projití platnosti povolení, jež jim bylo dáno, nevrátily bez vážných důvodů do Československé republiky nebo
2. které odmítly bez vážných důvodů se přestěhovati na výzvu zastupitelského úřadu na náklad státu do Československé republiky.
(3) Na sociální zaopatření není právního nároku.
§ 2.
Sociální zaopatření může záležeti podle povahy a míry v poskytnutí
1. jednorázové výpomoci nebo
2. sociální zápůjčky na dobu nejdéle tří let nebo
3. pravidelných sociálních příspěvků až do výše sociálního důchodu podle zákona o národním pojištění.
§ 3.
O poskytnutí sociálního zaopatření rozhodují zastupitelské úřady podle směrnic, jež vydá ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí, vnitra a financí.
§ 4.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Zápotocký v. r.
Erban v. r.
