180/1964 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o obchodu a plavbě mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou lidovou republikou, platné do 29.6.2004

Dne 16. prosince 1963 byla v Bukurešti podepsána Smlouva o obchodu a plavbě mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou lidovou republikou.

Se smlouvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 5. června 1964 a president republiky ji ratifikoval dne 26. června t.r. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 2. července 1964; tímto dnem Smlouva vstoupila podle svého článku 15 v platnost.

České znění smlouvy se vyhlašuje současně.

President Československé socialistické republiky a

Státní rada Rumunské lidové republiky

vedeni přáním upevňovat a dále rozvíjet vzájemnou spolupráci mezi oběma spřátelenými státy a rozšiřovat hospodářské a obchodní vztahy

v zájmu trvalého zvyšování životní úrovně lidu obou zemí se rozhodli uzavřít tuto Smlouvu o obchodu a plavbě.

Za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:

president Československé socialistické republiky

Jaroslava Sýkoru, mimořádného a zplnomocněného velvyslance v Rumunské lidové republice

Státní rada Rumunské lidové republiky

Gheorge Peleho, náměstka ministra zahraničních věcí,

Smluvní strany učiní všechna potřebná opatření k upevnění a rozvoji obchodních vztahů mezi oběma státy v duchu přátelské spolupráce a vzájemné pomoci na zásadě rovnoprávnosti a vzájemných výhod.

Za tím účelem budou vlády smluvních stran sjednávat dohody o vzájemných hospodářských vztazích, především dlouhodobé obchodní dohody, které by zajistily rozvoj výměny zboží v souladu s potřebami národního hospodářství obou států.

Smluvní strany si vzájemně poskytnou zacházení podle zásady nejvyšších výhod ve všech otázkách týkajících se obchodu - včetně otázek celních - plavby, jakož i jiných hospodářských vztahů mezi oběma státy.

Smluvní strany budou podporovat vzájemnou výměnu zkušeností ve všech hospodářských oblastech, zejména vysíláním a přijímáním odborníků, stipendistů a praktikantů, výměnou technické dokumentace, organizováním výstav, jakož i jinými způsoby, které mohou přispět k hospodářskému rozvoji obou států.

V zájmu zjednodušení celních formalit při dovozu a vývozu zboží nebude žádná ze smluvních stran na podkladě vzájemnosti požadovat konzulární faktury při dovozu zboží pocházejícího z území druhé smluvní strany. Rovněž nebude žádná ze smluvních stran na podkladě vzájemnosti požadovat osvědčení o původu zboží kromě případů, kdy při dovozu určitých druhů zboží platí jiná ustanovení v souvislosti s použitím celních sazeb.

Ustanovení předcházejícího odstavce se nevztahují na osvědčení o původu zboží vyžadované podle předpisů smluvních stran v otázkách ochrany rostlin a v otázkách zdravotně…