dnes je 22.12.2024

Input:

117/1945 Sb., Dekret presidenta republiky, kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého, platné do 31.12.1950

č. 117/1945 Zb.
[zrušené č. 142/1950 Zb.]
DEKRET PRESIDENTA REPUBLIKY
ze dne 27. října 1945,
kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého.
K návrhu vlády a po dohodě se Slovenskou národní radou ustanovuji:
ODDÍL I.
Všeobecné předpisy a řízení k prohlášení za mrtvého a k vedení důkazu smrti.
§ 1.
(1) Prohlásiti nezvěstného za mrtvého je příslušný okresní soud, u něhož měl nezvěstný svůj obecný soud v tuzemsku. Neměl-li nezvěstný v tuzemsku svůj obecný soud, je příslušný okresní soud, u něhož má svůj obecný soud navrhovatel.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí též pro řízení k vedení smrti.
§ 2.
Ve věcech prohlášení za mrtvého a důkazu smrti buď postupováno soudním řízením nesporným.
§ 3.
Je-li se obávati, že bude znemožněno nebo značně ztíženo zjistiti skutečnosti, jež mohou býti závažnými pro rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, kdyby se vyšetření na delší dobu odložilo, může býti nařízeno již před podáním návrhu na prohlášení za mrtvého, aby takové skutečnosti byly zjištěny u okresního soudu, v jehož obvodu se má potřebné šetření vykonati.
§ 4.
Návrh na prohlášení nezvěstného za mrtvého nebo na vedení důkazu smrti může podati každý, kdo má právní zájem na určení smrti nezvěstného; vyžaduje-li to veřejný zájem, může podati návrh také státní zastupitelství.
§ 5.
(1) Návrh na prohlášení za mrtvého se může podati již rok před tím, než projde doba stanovená v § 24 občanského zákona a v § 733 zák. čl. I/1911, ve znění zákona ze dne 30. června 1921, č. 252 Sb.
(2) Byl-li však nezvěstný v blízkém nebezpečenství smrti, může se návrh podati ihned po události, kterou byl jeho život ohrožen.
(3) O návrhu nemůže býti rozhodnuto před uplynutím doby uvedené v odstavci 1.
§ 6.
Uzná-li soud, že podle údajů jsou tu zákonné podmínky pro prohlášení za mrtvého, stanoví nezvěstnému opatrovníka pro zastoupení v řízení; může však od toho upustiti, má-li za to, že tohoto zastoupení není třeba.
§ 7.
(1) Soud vyzve vyhláškou, ve které uvede podstatné okolnosti případu, nezvěstného, aby se přihlásil, a všechny, kdož mají o něm vědomost, aby podali o něm zprávu soudu nebo opatrovníku, byl-li ustanoven.
(2) Ve vyhlášce buď oznámeno, že po uplynutí stanovené ediktní lhůty a na opětný návrh rozhodne soud o prohlášení nebo se soud jinak nedoví, že nezvěstný žije.
(3) Ediktní lhůta buď určena na jeden rok od vyvěšení vyhlášky na soudní desce. V případě § 5, odst. 2 bud lhůta určena tak, že se skončí nejdříve uplynutím doby dotčené v § 5 odst. 1. Den, kterého se lhůta skončí, buď ve vyhlášce udán.
(4) Vyhláška buď vyvěšena na soudní desce a jednou uveřejněna v listě určeném pro soudní vyhlášky. Soud však může z úřední moci naříditi, aby vyhláška byla uveřejněna i v jiných listech nebo několikráte, a aby byla mimo to uvedena ve známost způsobem v místě obvyklým.
(5) O zprávách, že nezvěstný je na živu, vyrozumí soud opatrovníka; také opatrovník oznámí soudu, doví-li se, že nezvěstný žije.
§ 8.
(1) Soud rozhodne o prohlášení za mrtvého, určí i den který se považuje za den smrti. Za den smrti buď označen den, kterého podle výsledku konaných šetření nezvěstný